Koncepce bezdrátového internetu Wi-fi byla původně určena pro bezdrátové připojení přenosových zařízení, či bezdrátové připojení do sítě LAN, ale postupem času se tato technologie začala využívat i v rámci internetového připojení formou tzv. hotspotů. Wi-fi sítě pracují na třech nejzajímavějších standardech (IEE 802.11a, b nebo g). K přenosu se používá mikrovlnné elektromagnetické záření, podobně jako u mobilních telefonních sítí. Původní myšlenkou, která vznik Wi-fi provázela, bylo vytvoření technologie, která by bezdrátově dokázala propojit více počítačů, které jsou rozmístěny v jedné budově. Postupným využíváním silnějších antén se docílilo lepšího signálu a tím pádem většího dosahu. Budoucnost v tomto oboru pak bude nejspíš patřit technologii WiMax, kde má být značně vylepšen přenos signálu na větší vzdálenost.
Celý Wi-fi systém je založen na konceptu tzv. access pointů, na které se uživatel připojuje. Aby byly tyto přístupové body chráněny před nežádoucím připojením, mají v sobě moderní síťové periferie integrovanou celou řadu šifrovaných a ochranných algoritmů, které mají zamezit již zmíněným průnikům. Těmito ochrannými prvky jsou jednak tři základní typy šifrování (WEP, WPA, WPA2) a v neposlední řadě také filtrování MAC adres a firewall.
Wi-fi pracuje na frekvencích :
- 2,4 GHz (je nejrozšířenější, jde o veřejné nelicencované pásmo)
- 3,5 GHz (licencované pásmo)
- 5 GHz (dnes již také hodně rozšířené veřejné a nelicencované pásmo)
- 10 GHz
Výhody: pohybová flexibilita
Nevýhody: pomalejší odezva, riziko zarušení sítě ve velkých městech